Výlet 30. dubna 2005

Z logici.cz
Přejít na: navigace, hledání

Fotogalerie z výletu


VyletKokorinKokorin.jpg

Sraz byl 9.39 dole v metru stanice Nádraží Holešovice. Cíl Kokořín.

Účastníci výletu: Adam, David J., Michal K., David N., Kapsa a Hanka

Po té, co Kapsa zjistil, že cesta na Kokořín byla naplánována autobusem, snažil se nabourat výlet výroky typu: „Nasedneme na první vlak, který pojede, a někam dojedeme.“ Zlomit nás se mu naštěstí úplně nepodařilo, i když jsme na Kokořín vyrazili přeci jen vlakem. Autobus jedoucí do Mělníka byl totiž přecpaný.

Protože jsme do Mělníka dorazili později, než bylo předpokládáno, nenavazoval nám již žádný spoj blíže k hradu. Vyrazili jsme tedy pěšky zhruba 16 kilometrů ke Kokořínu. Po vystoupání kopečku nad Mělníkem s žhnoucím sluncem v zádech objevila se náhle naše těla v hospodě, která byla otevřena i zavřena. K jídlu si někteří dali guláš z kančíka, jiní salát či pohár.

VyletKokorinHospoda.jpg

Následoval průchod krásným údolím chráněné krajinné oblasti Kokořín. Mimo jiné jsme potkali labuť. Hanka ji strašně moc litovala, protože se zdálo, že musí mít obrovský hlad. Tak, aby neumřela labuť hlady, dala jí Hanka vlastní ruku k jídlu. Labuť do ní kousla, ale místo toho, aby poděkovala, naštvaně na Hanku zasyčela. Zřejmě jí její ruka nechutnala. (Pozn., jak to skutečně bylo: Hanka nabídla labuti kousek chleba a čekala, že jí to bude jíst labuť z ruky. Jak se dalo čekat, mýlila se.)

VyletKokorinLabut.jpg

Po té již jsme pospíchali, abychom stihli poslední vlak. Trochu jsme při tom nicméně zabloudili. Abychom se rychle dostali ze scestí, dostal Michal K. nápad slézti po velmi prudkém svahu a jako vedoucího skupiny jsme ho museli všichni poslechnout. Nicméně Hanka zdržovala. Snažila se políbit žábu, kdyby to snad náhodou byl její princ. Bohužel nebyl to princ. Pak jsme již našli správnou cestu. (pozn. jak to skutečně bylo: Šli jsme po cestě, která byla na druhé straně potoka, než jsme měli jít, a stoupala pomalu krouceně nahoru. Jediná možnost jak se dostat na správnou cestu a nevracet se zhruba dva kilometry zpět byla sejít to lesem přímo. Nebylo to ani tak moc prudké, spíše mohlo být problémem listí, které leželo na zemi. V té době v čele šla trojice Davidové a Michal K., za nimi Adam s Kapsou a na konci Hanka. Čelní trojice se dohodla, že se sejde po kopci dolu a předpokládala, že ji ostatní budou následovat. Čekali dole pár minut a zadní trojice stále nikde, David N. již povídal, že jim zavolá, jestli nemáme na ně někdo telefonní číslo. Michal K. se šel podívat, co se nahoře děje, nedělo se nic jiného než, že se zadní trojice koukala svrchu dolu. Michal K. na ně mávl ať sejdou, uposlechli. I to jim však trvalo věčnost a tak se jich Michal K. dole zeptal, čím to, že tak dlouho nešli, bylo mu odpovězeno, že si Hanka hrála s žábou a pokračovalo to diskusí o reklamě, kde holčička políbí žábu a zjeví se jí princ, pak princ políbí princeznu a z ní se stane pivo.)

VyletKokorinUSkaly.jpg

Když už jsme byli skoro u Kokořína, rozdělili jsme se na dvě skupiny – ti, co chtěli na Kokořín, a ti, co chtěli do hospody. Davidové, Michal K. a Hanka šli i běželi na Kokořín. David Navara to nicméně vzdal kousek pod hradem.

Kokořín jsme viděli, s druhou skupinou se spojili a šli na nádraží Kanina. Byli jsme tam včas. Pocity zapsané do deníku na tomto místě: „dole nic moc, nahoře to jde“, „mám hlad a žízeň“, „jsme opilí blahem“.

VyletKokorinVlacek.jpg

Přijel nacpaný vláček motoráček a hurá do Prahy.